Je vám to pojem?

K 90. narozeninám Karla Skalického

Zdeněk A. Eminger
Roman Míčka
František Štěch
Tomáš Veber (†)
(eds.)

Knihu Je vám to pojem? K 90. narozeninám Karla Skalického připravili k vydání Skalického žáci a přátelé. Jedenačtyřicet autorů v ní vyjadřuje úctu, vděčnost a obdiv římskokatolickému knězi, teologovi, pedagogovi, redaktorovi, spisovateli a exulantovi, profesorovi Karlu Skalickému u příležitosti jeho devadesátých narozenin.

Kniha je pestrou koláží osobních svědectví, zdravic, esejů i odborných statí, jejichž jednotícím tématem je budoucnost církve a teologie.

Kniha vychází v brněnském nakladatelství CDK.

Mons. prof. Karel Skalický, Th.D., dr. h. c.

nar. 20. května 1934 v Hluboké nad Vltavou

Karel Skalický je česko-římský teolog, vědec, spisovatel, katolický kněz, vysokoškolský pedagog, emeritní profesor Papežské Lateránské univerzity (PUL) a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde působí na tamní Teologické fakultě. Roku 1996 byl rovněž zvolen na jedno funkční období jejím děkanem. 

Po poválečném studiu Vysoké školy zemědělské v Praze se rozhodl stát knězem, a tak za dramatických okolností v létě roku 1956 emigroval přes Rakousko do Itálie a usadil se v Římě. Od roku 1956 do r. 1994 žil nepřetržitě v římském exilu. V roce 1961 byl vysvěcen na kněze, v roce 1965 dosáhl licenciátu filosofie a v r. 1966 doktorátu z teologie (obhájil disertací La gloria nel Vangelo di Giovanni). Po odchodu svého přítele a kolegy, kněze a teologa Vladimíra Boublíka (1928–1974) od řádu školských bratří Maristů (Fratelli Maristi delle scuole, FMS) v r. 1968, kde působil jako kaplan, zaujal jeho místo a působil v jejich římském sídle v EURu až do roku 1986. V průběhu let podnikl studijní a pracovní cesty po Evropě, Spojených státech, Africe (Zambie) a Latinské Americe (Ekvádor, Guatemala, Porto Rico), kde přednášel členům řádu Maristů a dalším posluchačům například o teologii osvobození. V roce 1968 začal díky svému příteli Vladimíru Boublíkovi vyučovat na Teologické fakultě Papežské Lateránské univerzity, kde působil až do svého odchodu do České republiky na jaře 1994. Roku 1977 zde byl jmenován jmenován mimořádným profesorem fundamentální teologie a koordinátorem specializace v religionistických vědách a v roce 1982 řádným profesorem fundamentální teologie na Teologické fakultě PUL. Ve svém díle navazoval rovněž na svého kolegu, profesora a děkana téže fakulty Vladimíra Boublíka, který utekl do exilu v únoru r. 1952. V polovině sedmdesátých let působil jako zmocněnec pro výzkum v Mezinárodním institutu Jacquese Maritaina v Římě (Istituto Internazionale di Jacques Maritain). Od zimního semestru r. 1985 byl povolán na Lékařskou fakultu (Facoltà di Medicina e Chirurgia) Agostino Gemelli, jež je součástí milánské Università Cattolica del Sacro Cuore.

Počínaje rokem 1966 se stal redaktorem a posléze šéfredaktorem exilové teologické revue Studie, která měla i díky přispění kardinála Josefa Berana (1888–1969) dosah do československého prostředí za železnou oponou. Časopis vedl až do let 1990/1991, kdy přestal vycházet. Před příchodem kardinála Berana působil rovněž tři roky jako duchovní asistent a učitel mládeže v Oratoriu sv. Petra ve Vatikánu, které náleželo do gesce kardinála Alfreda Ottavianiho (1890–1979), a jako duchovní správce českých emigrantů v Itálii. Byl důležitou postavou v životě římské Křesťanské akademie, laického katolického sdružení Opus bonum, Společnosti pro vědy a umění (SVU) a řady dalších exilových podniků. Vedle Studií přispíval rovněž do exilového časopisu Proměny, který redigoval jeho přítel Karel Hrubý (1923–2001), a do Svědectví Pavla Tigrida (1917–2003). Publikoval také v různých italských a evropských periodikách a účastnil se diskuzí a sympozií na italském území, o kterých pravidelně psal italský tisk, rozhlas a televize. Součástí rozsáhlého díla Karla Skalického je rovněž rozsáhlý soubor korespondence, kterou vedl jako šéfredaktor Studií a profesor Lateránu a jako soukromá osoba. Do roku 2024 vyšly knižně jeho dopisy s filosofem Erazimem Kohákem (1933–2020) (Tvůj in Xto) a se sociologem Karlem Hrubým (Úkolů nad hlavu).

Od začátku roku 1966 se stal spolu s mons. Jaroslavem Škarvadou (1924–2010) druhým sekretářem kardinála Josefa Berana, který odešel do exilu a pro kterého pracoval až do jeho smrti v r. 1969. Byl přímým účastníkem závěrečné části Druhého vatikánského koncilu jako asignator locorum čili ten, kdo se staral o jednotlivé biskupy a kardinály. Svoji přímou zkušenost z koncilu otiskl do své vůbec první česky psané knihy Radost a naděje (1968), která patří v domácí literatuře věnující se Druhému vatikánskému koncilu dodnes ke stěžejním. Jak v exilu, tím spíš po návratu do vlasti, pomohl se svým přítelem, filosofem a knězem Karlem Vránou (1925–2004), který se také vracel do svého rodiště, vydat svým kolegům, studentům a přátelům knihy z oblasti teologie, filosofie a krásné literatury pod hlavičkou Křesťanské akademie Řím.

Karel Skalický, občan České republiky a Italské republiky, je nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv, Zlaté Svatovojtěšské medaile Arcibiskupství pražského, Pamětní medaile ČBK jako poděkování za celoživotní službu české i světové teologii a církvi a Stříbrné medaile Masarykovy univerzity. V roce 2010 obdržel čestný doktorát Palackého univerzity v Olomouci. Je čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Po návratu do vlasti se stal jedním z hlavních podporovatelů obnovy akademického teologického života. V tomto úsilí dosud pokračuje.