Vážený pane profesore,
každé mé setkání s Vámi mělo na mě rozsvěcující účinek. I to, na chodbě TF, kde jsem v relativně pozdním věku studovala Pedagogiku volného času a tehdy jsme se spolu domluvili, že znáte mou tetu, Milenu Šimsovou, rozenou Procházkovou, která si pak vzala chartistu a evangelického faráře Jana Šimsu. Řekl jste mi tehdy, že mám tetin úsměv. Vzpomínám i na to setkání, když jste na demonstraci „Milionů chvilek pro demokracii“ vyzýval, ať převezmeme pochodeň svaté Anežky při hledání pravdy. Číst vaše kázání nebo knihy, což byla v určitých předmětech na TF povinnost, ač jste mě přímo neučil, byla velmi snadná záležitost. Knihy byly totiž natolik jiné, jazyk tak rozpoznatelný, že se to dobře pamatovalo a u zkoušek snadno na to vzpomínalo. Přeji Vám do dalších dnů, týdnů a let, ať Vás Pán Bůh zásobuje ještě dalšími slovy, která budete mít chuť napsat či vyslovit. A ať světlo Vaší osobnosti Bůh svým dechem stále udržuje. Děkuji Vám a mluvím teď určitě za víc lidí, za Váš zápas o demokracii ať už na území našeho státu či jinde. Mějte pokojný večer svého narozeninového dne. A i když slavíte potolikáté, ať nějakého anděla potkáte.