Příspěvek odeslaný uživatelem

Vážený a milovaný pane profesore. Zprostředkovat poznání někoho (nemluvě o setkání s ním), kdo je sám o sobě ve své velikosti a velkoleposti nepoznatelný (až tak, že i jím stvořená bytost je schopna pochybovat o samotné Jeho existenci), je úkol ze své podstaty nadlidský: o to větší radost mám, že Vám se to podařilo – alespoň u mne. Vím, že víra je dar přímo od Něj (v naší konečnosti a vrženosti nežádaný a nevyžadatelný), ale myslím, že nám musí být (což je na tom to úžasné) vždy někým z bližních představen: a já tuším, že kdyby se to nestalo jak s velikou láskou k Jím stvořenému světu, tak s nádhernou myšlenkou, že On po nás touží („jako srnka, když se chce milovat“) ještě dříve a více, než po Něm vůbec zatoužíme my, tak bych při své vzdorovité, palčivé a po svatých Grálech lidskosti a zároveň nějakého dokonalého „úběžníku“ tu nabídku na nelehké, ale i požehnané hledání Jeho stop tady na zemi, v druhých i ve svém životě odmítla. Děkuji a mazel tov. S láskou Radana